čtvrtek 12. července 2012

Jaký byl X. Gatecon a jaký bude ten XI.

Gatecon na Festivalu Fantazie 2012 se může honosit různými přívlastky, pomineme-li subjektivní hodnocení kvality (v němž u mě mimochodem obstál na výbornou), například: posmutnělý, druhý nejkratší, nostalgický či přelomový. Ale hlavně doufám, že jste si všichni, kdo ho pomáhal vytvářet a i všechní, kdo jej navštívili, užili.

Proč zasmušilý a krátký ptáte se?
Protože především ze začátku se nikdo nesnažil dementovat šeptandu počínající již loni, že letos je to naposled. To, že už s vrátkařema jako jedním z pevným pilířů FFka už nepočítá, naznačil i Vašek Pravda. Společný důvodu i pro délku programu se třeba hledat ve vymizení Gatecon Teamu, který nám po 9 let přinášel pečlivě připravený program. Jeho členové se dospěli k bodu, kdy prioritu dostávají jiné zájmy a povinnosti, především ty rodinné. Ale jak nadpis článku napovídá, naděje umírá poslední. Vždyť by bylo škoda přijít o linii, která má plný sál hned na první projekci i následnou přednášku.

A v čem spatřuji nostalgii?
Technologie v SG“ a „Chyby a zajímavosti v SG-1“ – kdo již patří k živému inventáři GC, ví o čem mluvím. Po čtyřleté pauze nám Johny Idler a Fisie opět umožnili rozvíjet teorie o principu vytáčení a mačkání středu DHD a zasmát u gumových tyčovek a opilých Jaffů. Tentokrát ve verzi aktualizovaná o SGA a SGU.
Neméně nostalgická byla přednáško-beseda „Neprofláklé & Nejprofláklejší Stargate Debaty“ v režii Petroita, která se protáhla dlouho do noci a tisíckrát dokola omíláná témata stále nedocházela.
Důstojných diváckých kulis se dočkali i reprízy fanklubovýh dabingů – HaHathor, Unending a Final CuCut.
Z premiérový přednášek bych rád pro jejich zajímavý obsah zmínil „Jak MacGyver k SG-1 přišel“ a „O'Neillovy špatné dny“, obé od Tai a obé téměř hraničící s odborným psychologicko-sociologickým rozborem, nicméně podávaným velmi záživnou formou.

Významným bodem programu byla beseda s americko-kanadsko-britským hercem Garry Chalkem, představitelem ruského plk. Chekova, který se mimo jiné přiznal, že je v mládí hrál na piáno a že škatulku „voják/policajt“ mu přiřkli nejen filmový režiséři, ale i skuteční kriminalisté. Také si postěžoval, že většina českých pamětihodností se nachází na vyvýšených místech. Což bylo v následujících minutách přijato jako vysvětlení záhady ladných těl české (především ženské) populace vzhledem ke složení národního jídelníčku. Opravdu milý a zábavný to host.

Stále čekáte na přelom?
Tak si představte, že konečně po čtyřech letech repríz Korchyho a Petroitova Hvězdného Milionáře se konečně našel rek, který pokořil všechny otázky včetně té desetimiliónové. Gratulace, Marty. A chlapci by asi už opravdu měli přijít s dlouho slibovanou novou verzi.

Přes absenci velkých, celoconovýh, projektů není pochyb, že program letošního Gateconu, vystavěný více než jindy na ramenou Johny a Fise, obstál se ctí a zachoval laťku kvality nastavenou lety předešlými.


A co za rok? Jaký bude Gatecon 2013?
Podstatné je, že Gatecon 2013 je v plánu!
Rozčarovaní z možného konce se změnilo odhodlání zachránit. Ostravsko-havlbrodské trio Katka, Aleš a Rendie se pokusí navázat na tradici a obohatit ji o své nové nápady. Pod jejich taktovkou přislíbili spolupráci jak Johny s Fisem, tak i většina osvědčených přednášejících. Takže za rok se určitě přijeďte podívat na starou dobrou show v novém nastudování.

Takže Brána…...
<– Děkujeme moc / Hodně štěstí –>

pondělí 18. června 2012

Stargate Universe na Nově?

Dostala se k nám informace, že TV Nova chystá zařazení seriálu Stargate Universe do vysílání. Zatím nám není znám termín vysílání, ale odhadujeme, že by to mohlo být již tento podzim, nebo možná už po prázdninách. Až budeme znát podrobnosti, budeme vás informovat.

 

pondělí 30. dubna 2012

Opustil nás Joel Goldsmith

S velkou lítostí v srdci oznamuji, že nás dne 29.4.2012 opustil velký hudební skladatel Joel Goldsmith. (Na obrázku se svou vnučkou) Tvůrce hudby pro Stargate SG-1, Stargate Atlantis i Stargate Universe. Stargate již nikdy nebude co dřív. Zavzpomínejme na něj tedy při poslechu jedné z jeho skladeb, která se, myslím si, nyní hodí k situaci víc než kdy jindy. Joel Goldsmith - Ascension